Slza ..

16. října 2009 v 18:11 | M!aOw:* |  Jednorázovky
Dívala se z okna a přemýšlela o svém životě. Co dobrého ji potkalo? Největší omyl jejího života byl, že se vůbec narodila. Nestrpí už každodenní přetvářku. Nikdo o jejím trápení nemá ani ponětí… Nikdo…Ona sama ho nedokázala popsat. Nedokázala vyslovit, co ji vlastně trápí. Bylo to jako obrovský balvan, který ji táhl ke dnu v tmavé rozbouřené řece. Všichni si mysleli, že ji mají dokonale přečtenou, ale opak byl pravdou. Nikdo ji neznal. Nikdo o ní nic nevěděl. Mysleli si, že je to jejich stále usměvavá Dája Celý den se nutila k přetvářce… k úsměvům… Jenže tohle teď všechno mělo skončit.

Obloha se zatáhla a začal foukat silný vítr. Bylo to, jakoby příroda vycítila její pocity a dávala je najevo.
Její černé dlouhé vlasy dosud sléhající k ramenům, se začaly pohybovat po směru větru. Míhaly se sem a tam a ona slepě hleděla do dáli. V jejích tmavých očích se odrážel měsíční svit a po tváři jí stekla slza. S první slzou dopadla i první kapka deště na zem. První slza za tento den. Za chvíli spadla druhá, která se ztratila v koutku jejích úst. Čím více plakala, tím více dopadalo kapek na zem a déšť postupně sílil, jako sílil i její pláč. Její vzlyky se ztrácely v ohlušujících ranách hromů. Vztyčila hlavu k oblakům a kapičky deště jí teď dopadaly do tváře a míchaly se se slzami. Bylo to jako tísíce jehliček, které měly způsobit, aby zapomněla na všechnu bolest a tak, jako se odplaví slzy i kapky deště, měly odplavat všechny špatně vzpomínky a v její duši se mělo rozhostit jen slunce. Jenže to se nedařilo. Ač se o to snažila sebevíc, bylo to ještě horší. Sklopila hlavu k zemi… Ta výška… Mohlo to být tak 10 metrů. Všechno by tím skončilo… Trápení by se ztratilo a ona by byla konečně volná jako pták.
Napřímila se v okně a podívala se dolů. Její bílá noční košile kolem ní začala vlát. Vítr začal foukat silněji než kdy před tím a ona cítila, že poletí s ním. "Poletíme spolu" zašeptala do noci. Poletí s větrem o závod. Pustila se okenních rámů a vítr zafoukal silněji a do toho uhodil hrom. Lekla se, neudržela rovnováhu a padala… Poslední co udělala, než dopadla, bylo, že se usmála a její rty se pohnuly se slovem "Díky"
Její tělo dopadlo na silnici a její bolest se navždy ztratila. Vítr se pomalu ztrácel, ale stále si hrál s jejími vlasy. Kapky deště jí znova začaly padat do tváře a v koutku jejího oka se zatřpytila jedna jediná slza…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Zuuzuu Zuuzuu | 16. října 2009 v 18:34 | Reagovat

Dokoonaloost tato osoba dokonalost tento čláánek ty si prostě dokonalost sama xD miluuuji The

2 G. G. | Web | 17. října 2009 v 11:23 | Reagovat

áá nemám ráda ímo řečiii://

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama