*Neštěstí ve štěstí - 1. kapitola - Všechno zlé je k něčemu dobré

28. října 2009 v 12:02 | M!aOw:* |  Na Pokračování
Doufám že si to přečtete :) Aspon Někdo ..

"Jó do toho, do toho." Pokřikujeme společně s kámoškou na fotbale. "Dělej!" je to docela dobrý, koukat na kluky, jak se honí za míčem. Hlavně teda na jednoho z nich. "A je to gól" oznámí nám hlasatel. Všichni začnou tleskat. Teda skoro všichni. Fanoušci protihráčů začnou naštvaně křičet, ale co. Dal gól, dal. Moje zlatíčko. Usměji se na něj a on mi úsměv váhavě opětuje. Co se to s ním poslední dobou děje sakra? Proč se na mně normálně neusměje? Když spolu jsme, tak je celý nervózní. "A utkání pokračuje" vytrhne mě z mého přemýšlení hlas kámošky. "Vypadáš jak seschlá brambora. Proč se tak kaboníš?" zeptá se starostlivě. "Já nevím. Něco se děje s Rickym." Zdenka se na mě překvapeně podívá. "Prosím Tě, co by s ním mělo být. Má zápas. Navíc miluje Tě a jste spolu už rok. Myslíš, že by ho to už nebavilo?" vysloví tu strašnou myšlenku nahlas. "Já nevím" řeknu sklesle. "Tak nahoď úsměv a už nad tím nepřemýšlej" utne náš rozhovor na tohle téma. Víc se s ní o něm nebavím. Nemám proč. Má pravdu, nevím, co se děje, ale kdyby se se mnou chtěl Ricky rozejít, tak mi to snad řekne. Se Zdenkou pak kecáme o všem možném, jen už ne o Rickym. Nějak jsme ho přestali řešit. Spíše nás, tedy mě, zaujal kluk, co stál u tribuny. Pořád kouká naším směrem. Tmavé vlasy, vyšší postavy a s vypracovanou postavou. Pěkný. "Co myslíš? Kouká na Tebe nebo na mě?" řekne Zdenka šibalsky. "No na mě určitě ne, takže stopro na tebe." "No jo, ale co by na to říkal Milan, kdyby se dozvěděl, že na mě kouká cizí kluk. Víš, jaký je." To vím moc dobře. Milan je totiž můj nejlepší kamarád. Známe se odmalička a nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli chodit. Víme toho o sobě opravdu hodně. Vídáme se skoro každý den a se Zdenkou patří k mým nejlepším přátelům. Ty dva jsem vlastně seznámila já. Bylo to v létě na koupáku. Oba se zprvu nemohli vystát, ale pak zjistili, že bez sebe nemohou být, a tak spolu začali chodit. Chodí spolu už 3 roky a pořád jim to klape, jako kdyby se poznali teprve včera. Je to prostě láska jako trám. "No to teda vím." A obě se začnem smát. Smích nás přejde, když nám protihráči dají gól. "A sakra" jen podotknu a dál koukáme na to, jak naši pomalu, ale jistě prohrávají.
*********************************



"No, na to, že je Ricky ve fotbale takový machr, tak se dneska moc nepředvedl, nemyslíš? Jo, sice dal jeden gól, ale pak jakoby přestal vnímat. Všimla sis té bloncky, co pak přišla a furt na něj řvala?" "Tak ta se myslím nedala přehlédnout" a začnu se smát. "Malá blondýna, velké vnady a pronikavý hlas." Podotkne Zdenka a obě dostaneme takový záchvat smíchu, že až slzíme smíchy. "Proboha holky, co se vám to stalo? To tu prohru berete tak těžce?" "Ahojki Milánku." řeknu ještě v závalu smíchu, ale pak se smát přestanu, když vidím, jak se tak blondýnka hrne do šatny ke klukům. Vzápětí na ni však zapomenu. Zdenka Milana políbí a já ho pak jen obejmu na přivítanou, jako kamaráda. "Blázne. Prohra. No a?" pokrčím rameny "Příště vyhrajou. Ale co ty tu?" zeptám se překvapeně. "No víš, my si s Milanem řekli, že si po zápase půjdeme sednout do cukrárny." Vysvětlí mi Zdenka a pak se doplní "Chceš jít s námi?" zeptá se ze slušnosti. "Hele a dívat se na vás dva? Hrdličky užijte si to a já tady počkám na Rickyho a uvidíme" usměji se. "Fakt ti to nevadí?" zeptá se Milan. "Jsi blázen?" odmlčím se a pak se doplním "Jsi, ale do Zdenky a teď už padejte, ať na sebe máte dost času. Vždyť jste se už neviděli…ehm…4 hodiny?" začneme se smát. "Tak ahojki a měj se. Jo a vynahradíme Ti to" zavolá ne mě ještě Zdenka. Přikývnu a zamávám jim.
********************************
Kde může k sakru být? Když uvidím kamaráda Jerryho, co hraje s Rickym v družstvu, zavolám na něj. "Jerry!" otočí se. Jerry jsme mu začali říkat proto, že má rád ten kreslený seriál Tom a Jerry a nejradši má rád Jerryho. Usměje se. "Ahojki Kris. Rád tě vidím. Jak se máš?" "Čauki Jerry, no bylo líp. Co ty?" "Jde to, akorát ta dnešní prohra no…Co potřebuješ?" zeptá se mě narovinu. "No…neviděl jsi náhodou Rickyho? Čekám na něj už 15 minut a on nikde." zesmutním. "Viděl"odmlčí se. "Naposledy před tribunou, ale asi bys tam neměla chodit." řekne, jakoby se bál, co tam spatřím. "Proč?" "No, já jen tak" pokrčí rameny. "Aha, tak já na něj tady ještě počkám 15 minut a pak půjdu domů." "Dobře" usměje se Jerry "Tak se měj Kris" poplácá mě po zádech. "Díky a Jerry?" "Jo?" otočí se. "Dneska jsi hrál fakt dobře." usměje se a taky odejde. Sednu si na lavičku a počkám na Rickyho ještě 15 minut. Pak už to nevydržím a chci odejít, ale něco mě tady ještě drží. Rozhodnu se, že přece jen k té tribuně zajdu. Jdu pomalým krokem, a když dojdu k tribuně, všimnu si dvou postav. V jedné poznám tu bloncku a ta druhá… Ne, že to není on. To snad není možné. To nemůže být on. Když se ty dvě osoby přestanou líbat, tak tu druhou osobu poznám. Je to on…Stojím tam jako přikovaná neschopná vůbec žádného pohybu. Dívám se jen do prázdna, kde ještě před chvíli stál Ricky a cicmal se tam s tou blondýnou. "Doufám, že to nebyl tvůj kluk." Otočím se a slzy se mi derou do očí. Nebreč, nesmíš! Naproti mně stojí ten kluk od tribuny a krásně se na mně usměje. "Cože? Jó, támle ten…no…"odmlčím se. "To byl můj kluk" to slovo byl, zdůrazním, ať si to uvědomím. Sklopím oči. "Tak to je mi líto. Někam bych tě pozval, ale ty asi teď nemáš moc náladu, co?" řekne smutně. "Víš, tu náladu opravdu nemám" řeknu smutně. "Já jsem Janek." "Kris, teda Kristýna" zavrtím hlavou. "Kris je lepší" mrkne na mě. "Tak víš co, dej mi číslo a já Ti pak napíšu a ty se můžeš rozhodnout, jestli půjdeš nebo ne, bereš?" Přikývnu a nadiktuji mu číslo. "Promiň, musím jít. Měj se Janku." "Ahoj a hlavu vzhůru." Otočím se a jen se usměji.
Teprve doma si všechno uvědomím. Právě jsem viděla svého kluka, jak se líbá s jinou a právě jsem odmítla toho sladkého kluka…Tak nevím, co je horší. Jestli to, že jsem právě ztratila kluka nebo to, že jsem jednoho právě odmítla, ale zase je tady skutečnost, že má moje číslo. Jen doufám, že se mi to nezdá. Vzápětí, se mi potvrdí to, že nezdá. Přijde mi sms od Janka: AHOJKI KRIS. JE MI LITO, ZE JSI SE S TIM KLUKEM ROZESLA. RAD TE NEKDY UVIDIM. OZVI SE AZ BUDES CHTIT. POCKAM. JANEK :-*
Usměji se a zalezu si do postele. Ještě, že jsou naši pryč. I se se ségrou. Pustím si svoje oblíbené CD a za chvíli usnu. Dojde mi, že se z toho musím vyspat.
******************************
"Cože, tak ty jsi ho vážně viděla?" "Jo, na vlastní oči" řeknu a natáhnu se po dalším balíčku kapesníku. Koš, který mám vedle sebe, je skoro plný. Sedím na houpacím křesle, naproti mně na posteli Zdenka a na židli u stolu sedí Milan. "Nebreč Kris, je to kretén" začne mě utěšovat Milan. "Proč zrovna já?" zeptám se i když vím, že mi to nikdo neřekne. "Tak to ti asi neřeknu Kris, ale mě kdyby tohle udělal Milan, tak ho asi nakopu." Řekne Zdenka výhružně a koukne při tom na Milana. Ten se rychle postaví a řekne: "Skočím pro další kapesníky a pro… ehm… pro minerálku." a zmizí ve dveřích. "A pak, že se ničeho nebojí" začne se smát Zdenka. "to by Milan neudělal" "Já vím, ale pohrozit mu můžu, ne?" Po dlouhé době se usměju. "Zdeni, neuvěříš, co se mi stalo" řeknu jí tajemně. "Copak?" vykulí oči a pak ještě pokračuje "Potkala jsi Orlanda Blooma? Doufám, že jsi mu dala alespoň moje číslo" mrkne na mě. "tak tohle se mi nestalo, ale vzpomínáš na toho kluka, co stál u tribuny, co se nám tak líbil?" "Nám??? Snad Tobě ne?" podotkne Zdenka. "Tak mě" uznám, protože mně se fakt líbil. Zdenka jen podotkla, že je pěkný, ale že Milan je nejhezčí. "No, jinak si vzpomínám. Co se s ním stalo?"
"Já ho pak potkala" odmlčím se "Někam mě pozval, ale já ho odmítla…byla jsem v šoku z toho Rickyho" "Ty jsi ale husa" vyjede Zdenka. "Ale víš co?" "Co? Doufám, že jsi mu dala alespoň telefonní číslo" modlí se Zdenka. "Dala" usměji se. "Dala jsem mu mobil a on mi včera napsal, že by mě rád někdy viděl a že se mám ozvat. Super co?" Když si na něj vzpomenu, všechen smutek na Rickyho mě přejde. Když do pokoje vejde Milan a nese mi kapesníky, ale nenese minerálku. Hodí po něm Zdenka polštář a řekne: "A na tu limču jsi zapomněl" Milan po ní hodí ten polštář zpátky. V tu ránu po sobě začneme házet polštáře a můj pokoj se změní v bitevní pole, kde bomby jsou polštáře. Ještě, že mám ty kamarády. Ti mě nenechají ve štychu. Díky nim jsem přišla na jiné myšlenky. Než odejdou, ještě mi Zdenka řekne: "Jsem zvědavá, jestli se náš milý Ricky přizná. Kdy s ním budeš?" "Zítra." "Tak mi pak brkni, ju?" "Ju." usměji se. "Tak se měj Kris." loučí se se mnou Milan "Vy taky. Páčko" Zdenka na mě ještě mrkne, ať jí nezapomenu brnknout. Když jsou u branky, tak na ně ještě zavolám. "Mám vás ráda a děkuji" Otočí se a zamávají mi. Zavřu dveře a zmizím v pokoji. Ještě, že je mám…Ti dva mě nezklamou.
********************************
"Ahojki Kris" pozdraví mě a políbí Ricky. "Tak jak se má moje zlatíčko?" Cože? Tak on se nepřizná. Cítím, jak pomalu vztekám. Když nic neříkám, přitáhne si mě k sobě a začne mě líbat a hladit. I když chci jeho doteky odmítnout, odstrčit ho, nejde to. Nedokážu se mu bránit a pomalu mu podléhám. Podléhám jeho dotekům, jeho polibkům a jemu samému. Položí mě na postel a pomalu vysvleče tričko. Začne mě líbat na břichu… "Dost" řeknu a pak se divím, jestli jsem to vážně řekla já. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Já mu vážně řekla "stop". Ricky se na mě jen podívá, a když nic neříkám, pokračuje tam, kde skončil. "Ricky, přestaň." "Co se děje?" "To se ptáš ty mě?" řeknu nasupeně. Vstanu a obléknu si tričko. "Jo. Tak pojď sem a nedělej krky." "Cože? Ricky ty jsi zase pil. Slíbil jsi mi, že už nebudeš" řeknu smutně. "No a? Nejsi moje žena, abych dělal, co mi řekneš." "Tak mi řekni, co to bylo včera!" "Včera?" Nechápavě se na mě dívá, ale pak mu to asi dojde, jelikož zrudne a ztratí kuráž. Sklopí oči a nic neříká. Po chvíli začne. "Kris, promiň. Já vím, udělal jsem blbost. Omlouvám se." "Myslíš, že tím se to všechno smaže?" "Doufám" "Kdo to vůbec byl?" "No…" jde vidět, že se mu do toho nechce "to byla Martina. Chodím s ní 2 měsíce." Tak to mi vyrazí dech. Kdyby nebyl opilý, tak mi to neřekne. "Vypadni" "Kris, prosím." "Vypadni Ricky." "Kris, já Tě ale nechci ztratit." "Tak to sis měl rozmyslet dřív milý zlatý. Teď už vypadni."ušklíbnu se. "Kris, já se Tě ale hned tak nevzdám." "Vypadni už!" křiknu na něj a strčím ho ven ze dveří. Zavřu a uteču do pokoje. Z okna ho ještě pozoruji, jak klepe na dveře. Otočí se a podívá se do okna, kde stojím. Rychle se schovám. Pak jen vidím, jak Ricky odchází. Jak odchází má velká láska a s ní plno zážitků…
*********************************
Píp, píp, píp… Otevřu oči, našmátrám telefon a zmáčknu "přijmout". "Ahoj Kris. Tak co? Nevolala jsi, tak jsem dostala strach." podle hlasu je to Zdenka. Ticho. "Kris?" "Chodí s ní dva měsíce" "Cože? Kris, za půl hoďky jsem u tebe." "Počkej" to už ale Zdenka neslyší, jelikož mi položí telefon. Za půl hoďky u nás vážně zazvoní. "Ahoj. Tak povídej" "Ahoj" "Kris, promiň, že jsem ti to položila, ale víš, že naše kecání je dlouhé a na to nemám kredit. A navíc, chtěla jsem to slyšet od tebe." "Ok" sednu si na postel a Zdenka do křesla. "Zeptala jsem se ho, co to jako mělo být na tom fotbale, no a on, že s ní chodí 2 měsíce, že mě ale nechce ztratit, že se mě nevzdá a takové ty kecy." Detaily o tom, jak jsme se k tomu dostali, si ponechám. "Hajzl" odplivne si Zdenka. "To bych do našeho Rickyho neřekla." "Hm" "Ale co, kašli na něj, on…" "Cože, ty si snad děláš pr…? Jak na něj mám zapomenout, když ho pořád miluju…" odmlčím se, protože až teď mi dojde, že ho vlastně nenávidím a už ho nechci nikdy vidět. "nenávidím" hlesnu s hlavou v polštáři. "No tak, Kris" pohladí mě Zdenka po vlasech "to bude dobrý. Jsem tu já, je tady Milan a nezapomeň, že je tady i Janek" mrkne na mě Zdenka. "No vlastně, jak jsem na něj mohla zapomenout" plácnu se do čela. "No to teda nevím" začne se smát Zdenka. Vezmu mobil a hned mu píšu. AHOJKI. TAK KDE A V KOLIK? "Není to moc rychlé?" zeptám se s obavami Zdenky. "Blázníš? Co jsem asi já udělala Milanovi?" "No jo, ale ty jsi ho uhnala" začneme se smát. "No vidíš a jak nám to klape." Píp, píp, píp… AHOJKY.TAK CO TŘEBA DNESKA ODPOLEDNE PŘED HRISTEM KOLEM TRI. BERES? :-)
"Jo, vyšlo to. Chce se se mnou sejít. OK. UZ SE TESIM. PA
"Tak a teď mi musíš pomoct vybrat oblečení." To ani říkat nemusím. Zdenka se sama chopila iniciativy a už šmátrá ve skříni, ze které následně vyloví minisukni. Ani nevím, kde se tam vzala, když sukně nenosím. "Tak to ne! Džíny" Zdenka se jen usměje a hodí mi moje oblíbené džíny. Pak mi vybere tričko s trochu větším výstřihem, ale s oblíbenou barvou. "Díky, jsi zlato" "Vím, ne?" mrkne na mě a pak na hodinky. "Teda, to je tolik? Milan mě zabije. Slíbila jsem mu, že přijdu. Tak ať ti to vyjde Kris. Hodně štěstí." ukáže mi palec nahoru a zmizí ve dveřích. "Díky" šeptnu a jdu se najíst. Mám hlad jako vlk.
***********************************
Bože, proč jsem tak nervózní? Vždyť skoro o nic nejde. Kolik je? 14:45. Tak to stihnu. "Ahojki" "Fuj, to jsem se lekla." jej. Super přivítání. achjo, jen takhle dál nepokračuj a už ho neuvidíš. "Teda, čekal jsem příjemnější přivítání. "Ahojki, promiň" usměji se na něj a zrudnu jak rak. "Ale ten úsměv to spravil." mrkne na mě. "Tak co jsi naplánoval?" všimnu si jeho zajiskření v očích. "Ještě, že sis vzala tenisky." "Proč?" zeptám se nechápavě, ale vzápětí mi to dojde, když mě vede nějakou polní cestičkou, kolem rybníku, řeky, bublajícího potůčku. "Bydlím tady a ani nevím, že tady něco takového je" řeknu užasle. Usměje se a dál mě někam vede. "Kam to vlastně jdeme?" "Uvidíš" řekne tajemně. Celou cestu si skvěle povídáme. Ptá se mě a nemluví jen o sobě, tak jako Ricky. Při vzpomínce na něj, mě trochu píchne u srdce, ale vzápětí mě to přejde. Janek mě totiž dovedl až k posedu, ze kterého je krásně vidět na všechnu tu krásu v okolí. Přišli jsme tam akorát na západ slunce, takže je to úžasně romantické, a když mi pak ještě vyzná Janek lásku, vznáším se v sedmém nebi. "Kris, mám Tě rád od první chvíle, co jsem Tě spatřil sedět naproti tribuně. Zamiloval jsem se do tvého úsměvu, zamiloval jsem se do tebe a už si nedokážu život bez tebe představit. Vím, že je to dost rychlé, ale je to tak. Prostě tě miluji. Moc." Pak mě na důkaz lásky ještě políbí a já jsem ten nejšťastnější človíček na světě. Tak tohle by Rickyho nenapadalo, ale dost. Ricky je minulost a Janek? Janek je teď moje budoucnost…
Dnešní den nikdy nezapomenu. Janek je úžasný. Šťastná ulehnu do postele a po chvilce i usínám. Zdá se mi překrásný sen….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Báááf :P

Léék:P:D:D 69% (40)
Nasrat:D:D 31% (18)

Komentáře

1 KlarotQa KlarotQa | Web | 28. října 2009 v 12:58 | Reagovat

ahoj, na mém blogu ses přihlásilas do VGS, tak mi pls pošli vyplněnou podrobnou přihlášku a to do 31.10.09  
podrobná přihláška :
jméno
příjmení
přezdívka
blog
v čem děláš grafiku
věk

pls pošli, posílám ti to už po několikáty ( pošli mit o na blog do komentářů nebo do zpráviček, diky

2 KlarotQa KlarotQa | Web | 28. října 2009 v 14:08 | Reagovat

díky moc žes to aspoň poslala ... pak napišu, až bude zadání

3 MiSs_PeRfeCt_* MiSs_PeRfeCt_* | Web | 28. října 2009 v 18:03 | Reagovat

:P

4 KlarotQa KlarotQa | Web | 28. října 2009 v 21:13 | Reagovat

ahoj, přihlásila ses na mém blogu do VGS a je tam malá organizačni záležitost : odkaz http://myprettyweb.blog.cz/0910/k-vgs-dulezite-pro-soutezici
tak se kukni a napiš, co si o tom myslíš, předem díky ... :-)

5 veverka veverka | Web | 29. října 2009 v 11:53 | Reagovat

Ahoj nechceš se zapojit dou soutěže o nej mazlíčka?Tady je adresa:http://super-d.blog.cz/0910/soutez-o-nej-mazlicka
Neber to pls jako reklamku:)Měj se!

6 > Edoušéék =D < > Edoušéék =D < | Web | 29. října 2009 v 13:57 | Reagovat

Jop =D
Číst se mi to nechce,věřím v tvůj spisovatelskéj talent tkže krásnýý =D
A nechci te nák buzerováti,ae nechtělo by se ti třeba písát komenty k článku místo OBÍHÁM ? =D
Ámen ůáá <3 =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama